Interiér - základní práce (léto - podzim r. 2011)
Jak již mohlo vyplynout z výše napsaného, tak i interiér byl v minulosti poznamenán dřívějšími rekonstrukčními pracemi. Jediný pozitivní fakt je asi ten, že zde zbyla téměř kompletní nově udělaná výdřeva objektu, která ale samozřejmě potřebuje některé úpravy a dodělávky (srv. dále).
Vnirřní nátěry.
Veškeré vnitřní kovové části byly samozřejmě již z výroby opatřené základovým nátěrem suříkem oranžové barvy. Suřík se dnes již nepoužívá, protože je podle dnešních předpisů o bezpečnosti jedovatý. Jde o práškový pigment, který se rozmíchává ve fermeži. Veškeré původní nátěry byly samozřejmě přetřeny původním provozovatelem světle šedou odstínu RAL 1010. Jak se ale ukázalo po odloupnutí několika vrstev novodobých barev, všechny kovové části interiéru byly původně přetřeny vojenskou správou barvou matnou khaki, resp. po základovém suříku opravdu následovala vrstva hnědozelené...
Pohled na odkryté vstvy barev - nahoře dva odstíny šedé, poté hnědozelená, suřík a kov. Vlevo nově přivařené řetízky (podle původního rozměru jednoho zachovaného).
Střílnové rámy také po sehnání elektrocentrály a zapůjčení CO svářečky dostaly zpět přivařeny řetízky s čepy, kterými mohly být střílnové uzávěry zajištěny v uzavřeném stavu. Střílnové uzávěry, jak jsme zjistili, pravděpodobně také nejsou původní, stejně tak spodní střílnový profil. Všechny stěny pod stávající výdřevou byly v rámci poválečné údržby vybíleny.
Důležitou součástí byla také gula na přechovávání vody, která se nachází v pravém zadním rohu objektu. Její součástí bylo dřevěné víko s železným okem, což bylo odpovídajícím způsobem předěláno. Aby se voda nevsakovala do betonu jímky, měla být součástí i vodotěsná vložka z pozinkovaného plechu o odpovídajících rozměrech. To celé mělo být doplněno odpovídající nádobou - resp. voda neměla být nalita přímo v gule.
Pohled na gulu s upraveným dřevěným poklopem v rohu střelecké místnosti
Zajímavým artefaktem je i donedávna zanesený odvodňovací otvor čtvercového průřezu zhruba veprostřed čelní stěny, který byl vyčištěn od nepořádku. Je pravděpodobné, že ven z objektu odvodnění ústí jednoduchou kameninovou trubkou.
Pohled do otvoru odvodnění s detailem trubky vedoucí ven z objektu.
K jednomu z mála stálého vybavení tohoto typu objektu patřily i 3 střelecké lavice, z nichž měla být za pomoci kulometů vedena rušivá palba do předpolí. Ty byly zřejmě také instalovány před betonáží podlahy, neboť byly vyčištěny vždy dvojice děr pod každou střílen, kde byly původně zapuštěny nohy lavic. Je také možné, že při betonáži potěru podlahy byla místa pro nohy lavic připravená usazením špalíků do betonu (podobně jako např. při dodatečně osazovaných kovových částech v objektech vz. 37). Ovšem vzhledem k uvedenému se to zdá nepravděpodobné. K výrobě střeleckých lavic bude nutno získat z archivu výkresové podklady a podle rozteče zmíněných děr přiřadit odpovídající provedení. Jen doplňme, že se s největší pravděpodobností nejednalo o nic typizovaného a výrobu lavic si zajišťovaly příslušné jednotky samy z vlastních zdrojů, takže se bude třeba držet hlavně rozměrů daných konstrukcí objektu a roztečí zmíněných otvorů.
Výdřeva.
Prvotní chybou původního provedení výdřevy bylo samozřejmě sešroubování křížovými vruty, které budou muset být nahrazeny odpovídajícími hřebíky. Jak jsme také zjistili, bednění nebylo původně ke stěnám připevněno na laťovém roštu jako dnes, ale následujícím způsobem, který se budeme snažit co nejvíce napodobit.
Detail latí zapuštěných v betonu, ve výřezu detail původního hřebíku. Vidíme i poválečné nabílení stěny, které však jde za pomoci drátěného kartáče snadno dolů.
Na protilehlých stěnách s vchodem a s čelní střílnou bylo bednění přichyceno hřebíky do latí zapuštěných přímo v betonu (ty směřují kolmo k podlaze objektu, resp. jimi bylo spojeno vnitřní bednění). Při odmontování částí bednění byly také nalezeny fragmenty původních hřebů - budou tedy moci být užity dnes ty co nejvíce podobné. Ve zbývajících rozích bylo bednění vzepřeno dřevěnými sloupky, které byly přitlačeny k bednění zevnitř pomocí armatur průměru 22mm uchycených v betonu se závitem 21mm a odpovídajících matek 22mm s podložkami (které také nejsou dnešního standartu).
Detaily: vlevo otvor po rohovém sloupku. Je jasně vidět, že původně přesně kopíroval tvar výdřevy. Vpravo ve výřezu armatura se závitem sloužící k upevnění oněch sloupků a vzepření výdřevy.
Fakt, že podlaha objektu byla betonována až po stavbě dokazuje to, že po sloupcích bylo možno v odpovídajících místech odkrýt v podlaze díry přesně odpovídající tvaru sloupků, které kopírovaly tvar bednění (ty byly zakryty až novodobě !). Prkna bednění byla podle otisků v betonu vodorovná, stejně tak i na stropě (souběžně s podélnou osou objektu, tj. rovnoběžně s železničním náspem). Stávající bednění stropu je však přesně naopak, což bude muset být patřičně upraveno.
