Muzeum čs. opevnění Borovany z let 1936 - 1938

Uzamčení.
V srpnu 2011 se začalo kolem objektu konečně něco dít. Změny si také dost možná začali všímat i místní, neboť silnice kolem objektu je velmi často využívána k pěším procházkám nebo k cykloturistice. Nejprve bylo ale potřeba objekt definitivně uzamknout a tím tak zamezit vstupu nežádoucích elementů, vandalů a jiných nepřejících do interiéru. Velkým problémem se ukázala zejména absence elektrocentrály o potřebném výkonu, pomocí které bylo nutno přivařit potřebné kovové prvky. Zde samozřejmě nebudu popisovat systém uzamčení. K běžné údržbě samozřejmě bude patřit i sekání okolí. Zde bychom také chtěli poděkovat městu za pročištění okolí (hlavně náspu tratě) od křovin a stařiny.  

Zemní práce.
Prvním problémem se stalo zkulturnění okolí, zejména nahrazení chybějících zemních náspů po bočních stěnách objektu (srv. článek "Trocha historie aneb jak to všechno začalo"). Bylo načase začít shánět zeminu a kamení na náspy a kamennou rovnaninu, která byla původně vyskládána nasucho kolem bočních stěn objektu. Ke konci září 2011 byl v požadované výšce hotov jen levý obsyp (při pohledu ze silnice), tomu pravému ještě něco k dokončení chybělo. Je jasné, že náspy bylo nutno zajistit kamennými tarasy, které by zabraňovaly sesouvání navršené zeminy směrem k trati a silnici. Úpravy terénu se ukázaly nutnými i u týlové stěny směrem ke kolejišti.

Bylo jasné, že zemina byla do prostoru vchodu přihrnuta zejména při úpravě koridoru. V roce 1936 byla jistě výška železničního svršku daleko nižší a tedy i terén za týlovou stěnou objektu níže. Tento fakt potvrdilo zejména odkopání betonových schodů ke vchodu. V současnosti jsou odhaleny tři a je velmi pravděpodobné, že ještě jeden se skrývá pod úrovní terénu (sonda šroubovákem). Z bližšího průzkumu lze také zjistit, že blok schodů byl k objektu přibetonován dodatečně, resp. ne souběžně s betonáží objektu. Je tedy jasné, že úplně původní výška terénu byla ještě o cca. 20 cm níže, než můžete vidět v současnosti po náročných odkopových pracech.

 Detaily schodů do objektu. Nášlapná plocha prvního schodu je v rovině se současnou výškou terénu před vchodem. Vpravo detail spáry mezi blokem schodů a stěnou objektu.

Na tomto snímku je vidět současná hladina terénu vzhledem ke kolejišti. Zde ale boční náspy nejsou ještě zdaleka hotové (stav konec srpna 2011).

Zemina a kamení z odkopu samozřejmě ihned putovaly do postranních náspů. Nasypáváním pravého náspu směrem k informační tabuli se samozřejmě ztížil přístup k objektu, resp. byla přerušena stávající přístupová cesta kolem stěny ke vchodu. Bylo tedy rozhodnuto, že bude zřízen přístup nový, který by byl pohodlný pro nás i pro budoucí návštěvníky a zároveň nerušil siluetu objektu a homogenitu náspu. Byl tak ve výši asfaltu silnice prokopán průchod kolmo na silnici směrem k stávajícímu železničnímu sloupu a poté vysvahována cestička směrem k objektu. Vzhledem k častým průjezdům vlakových souprav bude nutné do budoucna zřídit cca. 1 m od kolejí nějaké zábradlí (pravděpodobně vyjímatelné), které by zabránilo smrtelným úrazům.

Dále bylo také potřeba vyrovnat a dosypat krycí vrstvu zeminy na stropě. Byly také obnoveny odvodňovací kanálky ve stropě. Díky nim a tvaru střechy, která se mírně svažuje k bokům objektu, může nyní opět dešťová voda samospádem stékat z objektu a nevsakovat se do betonu.

Během září, října a listopadu 2011 jsme stále pracovali na dokončení zemních prací. K polovině listopadu byl na 100 procent hotový levý násep, který byl také částečně odrnován pomocí dobové technologie (přichycení drnů dřevěnými kolíky). Pravý zásyp blíže k tabuli byl v polovině listopadu hotov na 90-95 procent a z menší části odrnován. Zde dělala potíže zejména velmi malá výška základu, kvůli čemu bylo nutno stavět poměrně velký a solidní kamenný taras. Ten bude asi potřeba poněkud zpevnit (např. cementovou kaší). To nakonec nebylo třeba - na samém konci roku 2011 jsme násep opravili. Svah je nyní poměrně mírnější a snad to takto již vydrží (pokud někdo nepoleze po zásypech na střechu objektu).

Levý násep téměř po dokončení (polovina listopadu 2011). Patrná dostatečná výška krycího náspu. Ke stěně objektu byla navršena kamenná rovnaniba. Vidíte i částečné pokrytí travními drny, které je dnes již na této straně zcela dokončeno.

Pravý násep téměř po svém úplném dokončení. Patrná je jeho značná mohutnost, zde byla totiž původní výše terénu jen zhruba na úrovni konce nového maskovacího nátěru (vpravo). Na té samé fotografii také patrná nová přístupová cesta.

Vnější vzhled objektu a kamufláž.  
Již od počátku bylo jasné, že objekt měl v roce 1938 maskování. V roce 1936 se při zastírání objektů vz. 36 používaly zejména standardní maskovací barvy (které bylo tehdy možno vidět například na technice) v podobě černé, červenohnědé, zelené a okrové. Dále je nutno si uvědomit, že tehdy se při výstavbě ještě zdaleka neužívaly pigmenty barvené omítky jako o dva roky později, tj. barva byla na povrch objektu aplikována klasickým natíráním podle příslušného buď předem daného nebo zřejmě podle okolí určeného maskovacího schématu. Je pak jasné, že tyto nátěry nebyly tak trvanlivé a musely by být čas od času obnoveny.

A to je v našem případě obrovský kámen úrazu, neboť se ještě nepodařilo objevit dobovou fotografii objektu X.a/15, která by zachycovala skutečně použitou kamufláž (o předpisech dále). Něco sice naznačují předpisy, literatura i fotografie jiných zachovalých objektů vz. 36 např. z Jindřichohradecka, ale to pro směr, jaký jsem si při rekonstrukci vytyčili, ani zdaleka nestačí...

Co se týče předních stěn objektu, zde jsou jakékoliv stopy původní barevnosti zlikvidovány kamufláží nanesenou dřívějším provozovatelem. Možná by se něco zachovalo pod poválečnou omítkou, ovšem pokud si všimnete, tak celá čelní stěna se střílnami ji neměla jíž před novým nátěrem. Zkusili jsem proto odkopat malou sondu před prostřední střílnou. Úroveň terénu před objektem byla dříve také nižší zhruba o půl metru. Tj. před objektem v roce 1938 sice komunikace probíhala, ale spíše spíše formou prašné či kamenité cesty. Tato metoda bohužel neměla žádný výsledek, protože pod hranicí nového nátěru se ukázal čistě bílý beton...

Pohled na týlovou stěnu - pod novým nátěrem na poválečném špricu probleskuje původní vápenná omítka. Vlevo detail prvé části stěny s opadanou omítkou - v horní části je patrné probarvení původního nátěru novodobým (zelená).

U týlové stěny je to ovšem jiné. Jak jsme zmínili výše, tak její spodní část byla nově odhalena srovnáním terénu. Díky vlhkosti ze země a vodě stékající po zadní stěně se na mnoha místech postupem času začala odchlipovat poválečná cementová omítka. Při odkrývání těchto odpadávajících kusů se zdálo, že se objevují původní okrové fleky kamufláže. Jenže při bližším pohledu se toto zbarvení objevovalo po celé ploše týlové stěny. Nyní vše začalo být ještě záhadnější, neboť barva nápadně připomínala tradiční vápenné nátěry venkovských stavení. Po zkoumání struktury nátěru byl vidět i použitý materiál původního nátěru - totiž vápno !!! Na některých místech byly také vidět doslova tahy štětkou... Často je také patrné probarvení nového nátěru až na tuto původní omítku (resp. její obarvení, což mate). 

Zpočátku se nám to zdálo celkem nelogické a takříkajíc nevojenské. Ovšem blízkost trati nabízela zajímavé řešení. Je jasné, že tehdejší vojenská správa se snažila o utajení objektů co nejvyšší možnou měrou, k čemuž někdy přispívala i zvláštní opatření např. v podobě prkenných přístaveb, které měly za cíl objekt připodobnit např. stodole. O něco podobného mohlo jít i v tomto případě. Při pohledu z vlaku či z nízko letícího špionážního letounu mohl objekt zezadu dost dobře připomínat drážní domek či sklep přistavěný blízko ke trati !!! Popisované zbarvení týlové stěny by této hypotéze velmi nahrávalo... Ovšem více by mohla říci až dobová fotografie. Je ale jisté, že pokud bude nalezena, bude na ní zobrazena zejména čelní stěna objektu, která by objekt maskovala proti svahu k Borovanům. Problém po dokončení celé kamufláže budou jistě představovat útoky vandalů a sprejerů. Podle stop na týlové stěně objektu byla jimi stavba napadena i v minulosti... Dříve provedené opravy omítky se dále ukazují jako nedostatečné a budou muset být opraveny kvalitním betonem a dokončeny "zafilcováním" k sjednocení povrchu.

Co se týče střílen samotných, tak ty po výstavbě nevypadaly zdaleka jako dnes. Jejich betonové ozuby jsou nahozeny poválečnou omítkou. Tehdy se užívala technologie tzv. "ztraceného bednění", která spočívala v tom, že v ozubech střílny byla samotná prkna bednění ponechána a poté to bylo celé přemaskováno společně se zbytkem objektu. Celou střílnu i s bedněním poté z vnějšku zajišťoval dřevěný uzavíratelný poklop, který nejen vnitřek objektu chránil před nepřízní počasí, ale i před nepovolanými zraky (srv. dále). Poválečná omítka v ozubech byla koncem listopadu částečně pomocí sekáče osekána (hlavně pravá boční střílna - detail dole).